WALTZ
Waltz je tanec, který se vyvinul z anglického typu volného pomalého valčíku. Rozšířil se začátkem 20. století a v mnohém je ovlivněn tancem boston, který se tancoval před I. světovou válkou v USA. Základní figury mají diagonální orientaci a tím vytvářejí plynulý a lehký pohyb po parketu. Waltz má 3/4 rytmus a 29-30 taktů za minutu. Důrazná doba v taktu je první (RAZ!-dva-tři). Waltz je švihový tanec. Držení je standardní - partner drží dlaní pravé ruky partnerku v oblasti levé lopatky, partnerčina levá ruka volně leží na partnerově pravé a prsty objímá deltový sval jeho ruky. Partnerova levá ruka drží partnerčinu pravou zhruba ve výši očí partnerky; lokty jsou ohnuté v úhlu cca šedesáti stupňů. Tvar držení, především spojených rukou, je však u každého páru trochu jiný; závisí především na vzájemné výšce partnerů. Základním pohybem ve waltzu je tzv. Uzavřená změna (angl. Closed Change), v tanečních kurzech se často používá i výraz trojkrok (krok vpřed, krok stranou a přísun).
QUICKSTEP
Quickstep je britský tanec, který vznikl z amerických tanců v období po první světové válce.Je to nové provedení foxtrotu, jež se dostalo do popředí zájmu veřejnosti kolem roku 1914 v USA.Samotný foxtrot má zřejmě původ v onestepu a v tanci nazývaném "castle walk", který pochází z předválečného období.Ve Velké Británii byla původní verze rychlého foxtrotu známá pod názvem quick-time foxtrot a charleston, ale velmi brzy se ujal název quickstep. Nesmíte se však domnívat, že tento tance je vhodný pouze pro nadané tanečníky.Je to skutečně jednoduchý tanec a tancovat jej může kdokoliv.A protože je dost rychlý - tančí se v tempu 48-50 dob za minutu, je zároveň perfektním způsobem, jak si protáhnout tělo.Je mnohem svižnější než obyčejná chůze a pár quickstepů, řekněme každý o délce tři až čtyři minuty, vám poskytne nepochybně vícepohybu, než kdybyste ušli jeden kilometr.Quickstep se tančí v uzavřeném standardním držení.Hudba je ve čtyřčtvrtečním taktu a jednotlivé kroky připadají na jednu nebo dvě doby.
TANGO
Pokud se zaměřím na vývoj tanga jako tance velmi komplexního díky charakteru improvizace, je možné říci, že existuje téměř tolik stylů co lidí, kteří ho tancují. Můžeme rozlišit několik etap: První etapa, kdy se tančilo na muziku imigrantů, charakteristický je odlišný taneční styl díky pevnému sevření, blízkost páru, improvizace a využití pauzy jako choreografického prvku. Druhá etapa, kdy se objevuje prvek vlastní choreografie každého z tanečníků. V tomto období se vyzdvihovala kreativita mnoha tanečníků, skutečných virtuosů s intuicí, kteří začali vytvářet prvky choreografie pro ně typické a které ostatní začali napodobovat. Zhruba v této době se objevil další prvek typický pro tango: vstup do prostoru toho druhého, kdy tanečník vytváří choreografii uvnitř základní opory (mezi nohama) tanečníka nebo tanečnice. Vždy ale tančí na zemi, neustále v kontaktu s podlahou a s taneční improvizací „kreslí po zemi“. Později byla do těchto prvků vnesena elegance.
SLOWFOXTROT
Slowfox je pomalý foxtrot, ze kterého také vznikl. Foxtrot byl poprvé uveden v Evropě těsně před I. světovou válkou. Název tance údajně pochází ze jména tanečníka a komika Harryho Foxe, který jako první předvedl "speciální" běžené kroky. Na počátku byl slowfox vášnivý tanec s rychlými a pomalými pohyby. Evropským lektorům se však nelíbil jeho divoký charakter a začali ho standardizovat a zpomalovat. V letech 1922-1929 Frank Ford, se kterým Josephine Bradleyová dělala ukázky, vyvinul charakter slowfoxu. Přísné dodržování tempa tehdy neexistovalo, mohlo se pohybovat od 40 do 50 taktů za minutu. Slowfox je často označován za nejtěžší standardní tanec. Mnozí říkají, že pokud zvládnete zatancovat slowfox, máte dobré předpoklady na zatancování ostatních standardních tanců. Tento tanec je založený na eleganci, rovnováze, pohybu a rytmu. Rytmus má 4/4 a taktů za minutu 30.
VALČÍK
lidový tanec ländler, který se do Vídně dostal začátkem 18. století. Název valčík pochází z německého slova "Walzer", které souvisí se slovesem "walzen", označující točivý pohyb. Německy se tomuto tanci říká Wiener Walzer. V roce 1758 byl dokonce výnosem vídeňského ministerstva valčík dočasně zakázán - údajně ze zdravotních a morálních důvodů, a vyhlášený za škodlivý a hříšný. Naproti tomu se valčík v době Francouzské revoluce stává nejoblíbenějším tancem Paříže. Našlo se sice i mnoho hlasů proti valčíku - stavěli se proti němu taneční učitelé (!!!), kteří v něm viděli ohrožení svojí existence, ruská carevna, pruský král i lord Byron. Valčík se však stal nesmrtelným hlavně díky skladbám otce a syna Straussových a dodnes je nejrozšířenějším tancem na světě. Má 3/4 rytmus a 60 taktů za minutu.
neděle 4. května 2008
Žena Osudu
To jsem psala já...tak si to přečtěte a napište jak se vám to líbilo...
Poslední den povinné školní docházky byl krátký. Vzal jsem diplom a utíkal domů. Diplom jsem položil na stůl ještě se vzkazem pro rodiče. Sbalil jsem si věci a pomalu odcházel z domu, kde jsem prožil celé své dětství. Přešel jsem Václavské náměstí a tu jsem uviděl osobu, která mi byla velmi povědomá. Měla na sobě černý kožich a klobouk se síťkou. Nenápadně jsem jí sledoval a nakonec jsem zjistil, že jde do hotelu, kam jsem se chtěl nastěhovat. Pracoval tam totiž můj nejlepší kámoš.
Už normálně jsem šel na recepci a Clo mi ukázal můj pokoj. Zeptal jsem se ho jestli nezná tu dámu, která kolem nich v tu chvíli prošla. Znal ji moc dobře, neboť je to jeho sestra. Chvíli jsem tomu nevěřil, ale pak přišel důkaz. Vyšel jsem ven a viděl jsem jí do obličeje a Claudii jsem hned poznal. Byla ještě krásnější než jindy.
Večer jsem šel do jídelny v hotelu a přisedl si k ní. Claudie celou večeři promlčela a koukala se na mě, jako kdybych byl už odmala její miláček. Hleděli jsme si do očí a usmívali se na sebe. Když dovečeřela, tak se na mě podezíravě podívala a pomalu odešla. Chtěl jsem běžet za ní, ale stopnul mě její bratr. Dobře udělal, jinak bych se z ní asi zbláznil.
Podíval se na mě a mě bylo jasné že nemám šanci. Velmi smutně jsem odešel na pokoj a začal jsem brečet. Představoval jsem si jak jdeme po ulici ruku v ruce, jak spolu mluvíme a plánujeme náš další život a jak spolu…něco děláme. Bylo to smutné.
Jenže svoje šance jsem nevzdal. Druhý den jsem šel na snídani. Hned si ke mně přisedla.
Celou snídani mi povídala o sobě a o jejím dětství. Příběh to byl smutný. Hned vzápětí jsem se rozhodl jí změnit život v radost. Po snídani jsem ji doprovodil na pokoj.
Zašel jsem za svým strýčkem a koupil koně. Pak jsem se stavil v pekařství. Od svého taťky jsem dostal peníze. Ještě naposled jsem si s ním dál skleničku koňaku a šel jsem do prvního zlatnictví, které bylo po ruce.. Koupil jsem drahý diamantový náhrdelník a náušnice. Uschoval jsem je v hotelu do trezoru a sedl jsem si do křesla. Přemýšlel jsem jak ji získat a v tu chvíli mě to napadlo.Rychle jsem se oblekl a vzal peníze. Požádal jsem v hotelu o práci. Clo to zařídil a ještě ten den jsem začal pracovat. Večer jsem šel za Claudii na pokoj. Otevřela a já vstoupil a já rozhlížel. Potom jsem otevřel skříň a tam stál nahý chlap. Práskl jsem dveřmi a odešel.
O pět minut později přišla uklízečka. Tak hrozně moc jsem žárlil, že přímo ve dveřích jsem ji vzal za pas a zatáhl dovnitř. Práskl dveřmi a do ucha jí začal šeptat chvály a začal jí líbat. Hodil jí na postel a skočil vedle ní. Líbali se a pak se i jemně začali svlékat. Ten večer byl krásný. Lucy tam byla celou noc a zapomněla že má doma přítele, nebo respektive že už nemá doma přítele.
Druhý den šel na snídani později než Claudie a odsedl si k volnému stolu. Claudie si ho ovšem všimla a sedla si vedle něj. Měla slzy v očích. Pochopil jsem že za to nemohla a tak jsem jí pozval na procházku. Šli jsme vedle sebe a nenápadně jsme se drželi. Dozvěděl se že to byl její manžel a on jí slíbil, že když bude s Claudii strávit jednu poslední noc že ji navždy nechá. Bylo mi v tu chvíli líto že jsem se s Lucy vyspal. Zavedl jsem Claudii do parku a tam jsem jí objal a políbil ji. Měl jsem pocit že ten polibek trvá mnoho a mnoho let. Byl to krásný pocit.
Seděli jsme na terase jedné francouzské kavárny a Claudie si zavzpomínala na svoje rodiče. Bylo mi trochu líto že jsem prožil dětství v Praze a ani tu dneska moc dobře neznám. Byl jsem ale rád že o těch zemích alespoň slyším vyprávět. Cestou do hotelu jsem Claudii koupil deštník a šli jsme jak na promenádě. Po příjemné večeři jsem se umyl a hned jak jsem vyšel z koupelny někdo zaklepal. Otevřel jsem a tam Claudie, akorát jinak než ji znám. Přišla v županu s růží. Chvíli seděli a potom se začali líbat. Celou noc spolu byli. K ránu Claudie vstala a odešla. Běžel jsem za ní a do rána jsme byli zase u ní na pokoji. Poletovali jsme jak mušky. Při snídani ani jeden nepromluvil. Jen z očí do očí jsme si hleděli. Cítil jsem úlevu, ikdyž jsem se bál, jestli ten její bývalý manžel myslel doopravdy myslel noc poslední. Obával jsem se dobře. Po snídani někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem a viděl muže v kabátu a slyšel jsem křik. Muž vstoupil do dveří a ukázal mi svázanou Claudii. Lekl jsem se a rozhodl jsem se hned jednat. Věděl jsem že násilí nic nezmůže a tak jsem se snažil o domluvu. Domluvu jsme uzavřeli pod velmi tvrdou podmínkou. Nesměl jsem s Claudií spát.
Druhý den vejdu do jídelny a nikde nikdo není. Lekl jsem se a pak jsem zahlédl probodnutého Cloa. Bylo mi jasné že už nežije. Zašel jsem za Claudií. Řekl jsem jí co se tsalo, ale vlídného slova jsem se nedočkal. Spustila na mě, že prý jsem ho zabil já. Nebylo příjemné to poslouchat. Zavolal jsem policii. Když přišel inspektor, popsal jsem mu to co jsem věděl a on hned řekl. Zatkněte ji. Claudie celá ustrašená na mě zařičela: Ano, udělala jsem to já, ale miluji tě. Odpověděl jsem jí: Víš že se navždy stáváš mojí Ženou Osudu. Láska nás nerozpojí a před odchodem se ještě uvidíme. Zakřičela: To doufám, protože jestli ne, tak umřu dřív než mě někam dostanou. Milovat hřích není, ale hrát milostnou a vášnivou hru to je hřích.
Slíbil jsem jí že se uvidíme, když jsme oba věděli že už ne. Rozběhl jsem se za ní a stopnul jsem policii a ještě ji naposled políbil.
Poslední den povinné školní docházky byl krátký. Vzal jsem diplom a utíkal domů. Diplom jsem položil na stůl ještě se vzkazem pro rodiče. Sbalil jsem si věci a pomalu odcházel z domu, kde jsem prožil celé své dětství. Přešel jsem Václavské náměstí a tu jsem uviděl osobu, která mi byla velmi povědomá. Měla na sobě černý kožich a klobouk se síťkou. Nenápadně jsem jí sledoval a nakonec jsem zjistil, že jde do hotelu, kam jsem se chtěl nastěhovat. Pracoval tam totiž můj nejlepší kámoš.
Už normálně jsem šel na recepci a Clo mi ukázal můj pokoj. Zeptal jsem se ho jestli nezná tu dámu, která kolem nich v tu chvíli prošla. Znal ji moc dobře, neboť je to jeho sestra. Chvíli jsem tomu nevěřil, ale pak přišel důkaz. Vyšel jsem ven a viděl jsem jí do obličeje a Claudii jsem hned poznal. Byla ještě krásnější než jindy.
Večer jsem šel do jídelny v hotelu a přisedl si k ní. Claudie celou večeři promlčela a koukala se na mě, jako kdybych byl už odmala její miláček. Hleděli jsme si do očí a usmívali se na sebe. Když dovečeřela, tak se na mě podezíravě podívala a pomalu odešla. Chtěl jsem běžet za ní, ale stopnul mě její bratr. Dobře udělal, jinak bych se z ní asi zbláznil.
Podíval se na mě a mě bylo jasné že nemám šanci. Velmi smutně jsem odešel na pokoj a začal jsem brečet. Představoval jsem si jak jdeme po ulici ruku v ruce, jak spolu mluvíme a plánujeme náš další život a jak spolu…něco děláme. Bylo to smutné.
Jenže svoje šance jsem nevzdal. Druhý den jsem šel na snídani. Hned si ke mně přisedla.
Celou snídani mi povídala o sobě a o jejím dětství. Příběh to byl smutný. Hned vzápětí jsem se rozhodl jí změnit život v radost. Po snídani jsem ji doprovodil na pokoj.
Zašel jsem za svým strýčkem a koupil koně. Pak jsem se stavil v pekařství. Od svého taťky jsem dostal peníze. Ještě naposled jsem si s ním dál skleničku koňaku a šel jsem do prvního zlatnictví, které bylo po ruce.. Koupil jsem drahý diamantový náhrdelník a náušnice. Uschoval jsem je v hotelu do trezoru a sedl jsem si do křesla. Přemýšlel jsem jak ji získat a v tu chvíli mě to napadlo.Rychle jsem se oblekl a vzal peníze. Požádal jsem v hotelu o práci. Clo to zařídil a ještě ten den jsem začal pracovat. Večer jsem šel za Claudii na pokoj. Otevřela a já vstoupil a já rozhlížel. Potom jsem otevřel skříň a tam stál nahý chlap. Práskl jsem dveřmi a odešel.
O pět minut později přišla uklízečka. Tak hrozně moc jsem žárlil, že přímo ve dveřích jsem ji vzal za pas a zatáhl dovnitř. Práskl dveřmi a do ucha jí začal šeptat chvály a začal jí líbat. Hodil jí na postel a skočil vedle ní. Líbali se a pak se i jemně začali svlékat. Ten večer byl krásný. Lucy tam byla celou noc a zapomněla že má doma přítele, nebo respektive že už nemá doma přítele.
Druhý den šel na snídani později než Claudie a odsedl si k volnému stolu. Claudie si ho ovšem všimla a sedla si vedle něj. Měla slzy v očích. Pochopil jsem že za to nemohla a tak jsem jí pozval na procházku. Šli jsme vedle sebe a nenápadně jsme se drželi. Dozvěděl se že to byl její manžel a on jí slíbil, že když bude s Claudii strávit jednu poslední noc že ji navždy nechá. Bylo mi v tu chvíli líto že jsem se s Lucy vyspal. Zavedl jsem Claudii do parku a tam jsem jí objal a políbil ji. Měl jsem pocit že ten polibek trvá mnoho a mnoho let. Byl to krásný pocit.
Seděli jsme na terase jedné francouzské kavárny a Claudie si zavzpomínala na svoje rodiče. Bylo mi trochu líto že jsem prožil dětství v Praze a ani tu dneska moc dobře neznám. Byl jsem ale rád že o těch zemích alespoň slyším vyprávět. Cestou do hotelu jsem Claudii koupil deštník a šli jsme jak na promenádě. Po příjemné večeři jsem se umyl a hned jak jsem vyšel z koupelny někdo zaklepal. Otevřel jsem a tam Claudie, akorát jinak než ji znám. Přišla v županu s růží. Chvíli seděli a potom se začali líbat. Celou noc spolu byli. K ránu Claudie vstala a odešla. Běžel jsem za ní a do rána jsme byli zase u ní na pokoji. Poletovali jsme jak mušky. Při snídani ani jeden nepromluvil. Jen z očí do očí jsme si hleděli. Cítil jsem úlevu, ikdyž jsem se bál, jestli ten její bývalý manžel myslel doopravdy myslel noc poslední. Obával jsem se dobře. Po snídani někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem a viděl muže v kabátu a slyšel jsem křik. Muž vstoupil do dveří a ukázal mi svázanou Claudii. Lekl jsem se a rozhodl jsem se hned jednat. Věděl jsem že násilí nic nezmůže a tak jsem se snažil o domluvu. Domluvu jsme uzavřeli pod velmi tvrdou podmínkou. Nesměl jsem s Claudií spát.
Druhý den vejdu do jídelny a nikde nikdo není. Lekl jsem se a pak jsem zahlédl probodnutého Cloa. Bylo mi jasné že už nežije. Zašel jsem za Claudií. Řekl jsem jí co se tsalo, ale vlídného slova jsem se nedočkal. Spustila na mě, že prý jsem ho zabil já. Nebylo příjemné to poslouchat. Zavolal jsem policii. Když přišel inspektor, popsal jsem mu to co jsem věděl a on hned řekl. Zatkněte ji. Claudie celá ustrašená na mě zařičela: Ano, udělala jsem to já, ale miluji tě. Odpověděl jsem jí: Víš že se navždy stáváš mojí Ženou Osudu. Láska nás nerozpojí a před odchodem se ještě uvidíme. Zakřičela: To doufám, protože jestli ne, tak umřu dřív než mě někam dostanou. Milovat hřích není, ale hrát milostnou a vášnivou hru to je hřích.
Slíbil jsem jí že se uvidíme, když jsme oba věděli že už ne. Rozběhl jsem se za ní a stopnul jsem policii a ještě ji naposled políbil.
Potor na hlavu
Pozor na hlavu:
Ať si malej nebo velkej,
ať si člověk nebo slon,
ať máš hlavu malovelkou,
hlavně si jí opatruj!!!
Ať si malej nebo velkej,
ať si člověk nebo slon,
ať máš hlavu malovelkou,
hlavně si jí opatruj!!!
ČERNÁ RŮŽE
Alžběta šla se svou nejlepší kamarádkou Janou do cukrárny. Byl pátek a obě dvě se těšily na víkend. Dohodli se, že půjdou na narozeninovou oslavu Bětčiny sestry Růženy. V sobotu se setkaly na obvyklém místě jejich schůzek v parku. Zašli do obchodního centra a koupily si nějaké oblečení na tu oslavu. Potom zašly k Bětce domů. Oblékly se a učesaly. Na oslavu dorazili akorát včas. Bylo tam hodně lidí a našli se tam i známé tváře. Potkaly tam i nějaké svoje spolužačky a tak si s nimi sedly. Do této už narostlejší party se přidali i kluci. Oslava trvala až do rána a hodně se tančilo. Janu vyzval k tanci Williem. Tancovali nádherně a Bětka je natočila na mobil. Později vyzval i Bětku někdo k tanci a dal jí dokonce růži - černou růži.
Jenže v tom nastal problém. Kam s růží. Hudba spustila novou skladbu na tanec. Byla to hudba na tango. Hned jí to napadlo. Dala si růži do úst a očima se dívala tak, že působila tak sebevědomě, jako při jejím zaměstnání - tanci. Tancovali až do brzkých ranních hodin. Ráno se všichni rozcházeli s úsměvem. Přišla domů a urychleně si šla lehnout. Usnula, ale vzápětí jí vzbudil zvonek. Vylezla z postele a šla otevřít. Otevřela a to asi neměla dělat. Ve dveřích stála policie. Nevěděla co dělat. Pozvala je do bytu a sedla si s nimi. Probrala se až ve dvě hodiny. V bytě už nikdo nebyl. Pomalu procházela bytem a sledoval neustále jedno okno. Byla nejistá. Po chvíli zavolala Janě. Jana ještě spala. Domluvili se na schůzce. Bětka se začala chystat, ale připadala si nějaká zpomalená. O deset minut později zazvonil zvonek. Bětka se lekla, ale naštěstí to byla Jana. Pozvala ji do bytu a všechno co se včera stalo jí řekla. Jana jí chvíli poslouchala a pak si něco začala uvědomovat. Bětka nic netušíc pokračovala a napjatě sledovala Janin obličej. Výraz v něm se rychle měnil a čím dál více chápající obličej začal Bětku znervózňovat. Snažila se dále pokračovat, ale nezvládla a tak se zvedla a odcházela pomalu do ložnice. Jana ještě chvilku seděla a pak se potichu vytratila z bytu. Utíkala domů a rychle začala něco psát. Něco na tom bylo přece jen trochu zvláštního. Celý dopis byl napsán červeným inkoustem. Dala dopis do obálky a napsala na ní adresu. Oblékla se a běžela na poštu. Potom zašla do cukrárny a dala si medovník a najednou uviděla Williema. Zvedla se od stolku urychleně zaplatila a začala ho sledovat. Několikrát se zastavil a rozhlížel se kolem sebe jakoby někoho hledal. Když nikoho neuviděl, otočil se a šel zase dál. Williem zašel do informačního centra. Jana tam také přišla a poslechla si hovor Williema s jakousi starou paní u okénka. Hned jak Williem odešel šla za ním a zastavila se. Williem si ji všiml a pozdravil ji. Jana mu vylíčila co se od Bětky dozvěděla. Williema napadlo, že se jí to jenom zdálo, ale dělal, že to bere zcela vážně. Jana začala přemýšlet, jak chybu napravit. Mezitím Bětka seděla ve svém pokoji a přemýšlela, co se stalo a přestávala tomu rozumět. K večeru se Jana stavila opět za Bětkou. Zvonila dlouho ale marně. Začala se o Bětku bát. Naštěstí jí před domem potkala. Sice jí toho chtěla hodně říct, ale zmohla se jen na „Ahoj.“ Bětka neodpověděla. Jana přišla domu, a tam na ní čekalo překvapení. Celý byt byl plný rudých růží. Jana štěstím začala plakat. Zazvonil telefon, ale ona ho nezvedla. Zvonil zvonek u dveří a ona otevřít nešla. Jenže potom vstoupila do koupelny a uviděla na zemi krev. Ihned zavolala policii. S policií dorazila i Bětka a Williem. Vše se vysvětlilo a Jana společně s Williemem si užili krásný večer. Druhý den došlo k dlouho očekávanému seznámení. Jana si vzala krásné šaty a pozvala Williema a Bětku. Williem nečekal nic zvláštního a tak si vzal kraťasy a triko, ale Bětka věděla co se děje a nakonec si vzala modrou sukni s oranžovým topem. Moc jí to slušelo. Seznámení proběhlo v pořádku a Bětka odcházela s vědomím, že má nové kamarády. V zimě se jí, ale stalo velké neštěstí. Teda spíš velké štěstí. Měla autonehodu. Opilý řidič jel v protisměru a ona už nestihla uhnout. Odvezla ji sanitka a okamžitě ji operovali. Operace se povedla a to bylo velké štěstí. Jana s Williemem odjeli na svatební cestu do Ameriky a tak nic nevěděli. Pro Bětku to bylo jako vstup do nového světa. Nikde žádní přátelé a smůla číhající na každém rohu. Když se po roce Jana s Williemem vrátili, byla už naše krásná Bětka zamilovaná. Když se dozvěděla, že se Jana a Williem vrátili, uvítala je a pozvala na kafe. Vyprávěla jim, jak se se svým přítelem seznámila. Vyprávěla, jak začala pracovat jako detektivka. Těžké začátky a nedůvěra ředitelů a stejně s jedním nakonec chodí. Chtěli se s Robertem vzít, ale na svatbě potkalo Bětku velké překvapení. Nejen že ženich na svatbu nedorazil, ale ještě jí poslal kytici s černými růžemi a dopis. V dopise nestála moc milá slova:
Ahoj zlato,
Moc mě mrzí, že jsem se ani nerozloučil, ale bylo to naléhavé. Musel jsem odletět. Bohužel už se nevrátím, ale budu doufat, že najdeš toho pravého a že zůstanem v kontaktu aspoň telefonicky a poštovně budu i dál. Vím že to nebylo ad mně hezké, ale já se musím vrátit domů. Snad se ještě někdy uvidíme a jestli ne, tak ti přeji šťastný život a spoustu úspěchů.
Robert
Tohle Bětku úplně dorazilo. Mrzelo jí to a tu uviděla to co jí všechno vysvětlilo. V obálce byla přiložena fotografie jeho a jeho manželky na svatbě. Svatba se tedy nekonala, ale poučení provždy to bylo. O šedesát let později na smrtelnou postel ulehla Jana a pak už jí život přinesl jenom trápení. Provdala se za Williema, i když slíbila Janě, že si ho nevezme. Chtěla vědět co je úvazek manželství. Dožila se dlouhých 98 let a byla ráda, že už ten dlouhý život končí a poslední slova, která řekla zněly takto: Černá růže, smrt a smutek ještě dřív než přijde…umírám ráda….pa…neboj se sám…
ČERVENÁ RŮŽE
PETRA HAVLÍKOVÁ
Tuto knížku jsem začala psát už dávno, asi před třemi roky a teď jsem se k ní vrátila. Inspiraci mi dodala jedna spolužačka a jedna mi pomohla s napsáním textu Žena Osudu. Chtěla jsem aby každý kdo tuto kniho dostane do ruky, aby ji přečetl a zamyslel se. Nejen Ženu Osudu jsem psala způsobem, že jsem myslela na tu osobu a psala text.
Jenže v tom nastal problém. Kam s růží. Hudba spustila novou skladbu na tanec. Byla to hudba na tango. Hned jí to napadlo. Dala si růži do úst a očima se dívala tak, že působila tak sebevědomě, jako při jejím zaměstnání - tanci. Tancovali až do brzkých ranních hodin. Ráno se všichni rozcházeli s úsměvem. Přišla domů a urychleně si šla lehnout. Usnula, ale vzápětí jí vzbudil zvonek. Vylezla z postele a šla otevřít. Otevřela a to asi neměla dělat. Ve dveřích stála policie. Nevěděla co dělat. Pozvala je do bytu a sedla si s nimi. Probrala se až ve dvě hodiny. V bytě už nikdo nebyl. Pomalu procházela bytem a sledoval neustále jedno okno. Byla nejistá. Po chvíli zavolala Janě. Jana ještě spala. Domluvili se na schůzce. Bětka se začala chystat, ale připadala si nějaká zpomalená. O deset minut později zazvonil zvonek. Bětka se lekla, ale naštěstí to byla Jana. Pozvala ji do bytu a všechno co se včera stalo jí řekla. Jana jí chvíli poslouchala a pak si něco začala uvědomovat. Bětka nic netušíc pokračovala a napjatě sledovala Janin obličej. Výraz v něm se rychle měnil a čím dál více chápající obličej začal Bětku znervózňovat. Snažila se dále pokračovat, ale nezvládla a tak se zvedla a odcházela pomalu do ložnice. Jana ještě chvilku seděla a pak se potichu vytratila z bytu. Utíkala domů a rychle začala něco psát. Něco na tom bylo přece jen trochu zvláštního. Celý dopis byl napsán červeným inkoustem. Dala dopis do obálky a napsala na ní adresu. Oblékla se a běžela na poštu. Potom zašla do cukrárny a dala si medovník a najednou uviděla Williema. Zvedla se od stolku urychleně zaplatila a začala ho sledovat. Několikrát se zastavil a rozhlížel se kolem sebe jakoby někoho hledal. Když nikoho neuviděl, otočil se a šel zase dál. Williem zašel do informačního centra. Jana tam také přišla a poslechla si hovor Williema s jakousi starou paní u okénka. Hned jak Williem odešel šla za ním a zastavila se. Williem si ji všiml a pozdravil ji. Jana mu vylíčila co se od Bětky dozvěděla. Williema napadlo, že se jí to jenom zdálo, ale dělal, že to bere zcela vážně. Jana začala přemýšlet, jak chybu napravit. Mezitím Bětka seděla ve svém pokoji a přemýšlela, co se stalo a přestávala tomu rozumět. K večeru se Jana stavila opět za Bětkou. Zvonila dlouho ale marně. Začala se o Bětku bát. Naštěstí jí před domem potkala. Sice jí toho chtěla hodně říct, ale zmohla se jen na „Ahoj.“ Bětka neodpověděla. Jana přišla domu, a tam na ní čekalo překvapení. Celý byt byl plný rudých růží. Jana štěstím začala plakat. Zazvonil telefon, ale ona ho nezvedla. Zvonil zvonek u dveří a ona otevřít nešla. Jenže potom vstoupila do koupelny a uviděla na zemi krev. Ihned zavolala policii. S policií dorazila i Bětka a Williem. Vše se vysvětlilo a Jana společně s Williemem si užili krásný večer. Druhý den došlo k dlouho očekávanému seznámení. Jana si vzala krásné šaty a pozvala Williema a Bětku. Williem nečekal nic zvláštního a tak si vzal kraťasy a triko, ale Bětka věděla co se děje a nakonec si vzala modrou sukni s oranžovým topem. Moc jí to slušelo. Seznámení proběhlo v pořádku a Bětka odcházela s vědomím, že má nové kamarády. V zimě se jí, ale stalo velké neštěstí. Teda spíš velké štěstí. Měla autonehodu. Opilý řidič jel v protisměru a ona už nestihla uhnout. Odvezla ji sanitka a okamžitě ji operovali. Operace se povedla a to bylo velké štěstí. Jana s Williemem odjeli na svatební cestu do Ameriky a tak nic nevěděli. Pro Bětku to bylo jako vstup do nového světa. Nikde žádní přátelé a smůla číhající na každém rohu. Když se po roce Jana s Williemem vrátili, byla už naše krásná Bětka zamilovaná. Když se dozvěděla, že se Jana a Williem vrátili, uvítala je a pozvala na kafe. Vyprávěla jim, jak se se svým přítelem seznámila. Vyprávěla, jak začala pracovat jako detektivka. Těžké začátky a nedůvěra ředitelů a stejně s jedním nakonec chodí. Chtěli se s Robertem vzít, ale na svatbě potkalo Bětku velké překvapení. Nejen že ženich na svatbu nedorazil, ale ještě jí poslal kytici s černými růžemi a dopis. V dopise nestála moc milá slova:
Ahoj zlato,
Moc mě mrzí, že jsem se ani nerozloučil, ale bylo to naléhavé. Musel jsem odletět. Bohužel už se nevrátím, ale budu doufat, že najdeš toho pravého a že zůstanem v kontaktu aspoň telefonicky a poštovně budu i dál. Vím že to nebylo ad mně hezké, ale já se musím vrátit domů. Snad se ještě někdy uvidíme a jestli ne, tak ti přeji šťastný život a spoustu úspěchů.
Robert
Tohle Bětku úplně dorazilo. Mrzelo jí to a tu uviděla to co jí všechno vysvětlilo. V obálce byla přiložena fotografie jeho a jeho manželky na svatbě. Svatba se tedy nekonala, ale poučení provždy to bylo. O šedesát let později na smrtelnou postel ulehla Jana a pak už jí život přinesl jenom trápení. Provdala se za Williema, i když slíbila Janě, že si ho nevezme. Chtěla vědět co je úvazek manželství. Dožila se dlouhých 98 let a byla ráda, že už ten dlouhý život končí a poslední slova, která řekla zněly takto: Černá růže, smrt a smutek ještě dřív než přijde…umírám ráda….pa…neboj se sám…
ČERVENÁ RŮŽE
PETRA HAVLÍKOVÁ
Tuto knížku jsem začala psát už dávno, asi před třemi roky a teď jsem se k ní vrátila. Inspiraci mi dodala jedna spolužačka a jedna mi pomohla s napsáním textu Žena Osudu. Chtěla jsem aby každý kdo tuto kniho dostane do ruky, aby ji přečetl a zamyslel se. Nejen Ženu Osudu jsem psala způsobem, že jsem myslela na tu osobu a psala text.
Můra a motýl- akordy
DmiPředehraFMalý motýl žil, vánku on se bál, že mu setře pyl, kdyby zafoukal DmiPak se potkal s můrou a té se zalíFbil a ježto byla tak Gsilná, měla mu Amichránit DmipylDmiPak se potkal s můrou a té se zalíFbil a ježto byla tak Gsilná, měla mu Amichránit DmipylGMůra s obličejem netopýra, na motýla mlsně zírá,DmiPak se přeměňuje z netopýra na mou duši ve vampíraGAch jen málo vzduchu v černé věži venku vane vánek svěžíDmiTlak se usazuje na hrudníku a z té lásky cítíš dýkuFMalý motýl žil, můry on se bál, jednou pozbyl pyl a pak už nelétalA můra kolem Dmikrouží, na křídlech motýlův Fpyl, motýlek skončil Gv louži, div že se AmineutoDmipil
My heart will go on- akordy
My Heart Will Go On
CEvery night in Gmy dreamsI Fsee you, CI Gfeel you,CThat is how I Gknow you go FonFar across the distanceAnd spaces between usYou have come to show you go onCNear, Gfar, whereFver you GareI Ebelieve that the Gheart does Fgo onCOnce Gmore Fyou open the GdoorAnd you’re Chere in my heGartAnd my Fheart will go Con Gand ConLove can touch us one timeAnd last for a lifetimeAnd never let go till we’re oneLove was when I loved youOne true time I hold toIn my life we’ll always go onNear, far, wherever you areI believe that the heart does go onOnce more you open the doorAnd you’re here in my heartAnd my heart will go on and onThere is some love that will not go awayYou’Cre Ghere, there’s Fnothing I Gfear,And CI know that my Gheart will Fgo onWe’llC stayG foreFver this GwayYou are Csafe in my GheartAnd my Fheart will go Con Gand Con
CEvery night in Gmy dreamsI Fsee you, CI Gfeel you,CThat is how I Gknow you go FonFar across the distanceAnd spaces between usYou have come to show you go onCNear, Gfar, whereFver you GareI Ebelieve that the Gheart does Fgo onCOnce Gmore Fyou open the GdoorAnd you’re Chere in my heGartAnd my Fheart will go Con Gand ConLove can touch us one timeAnd last for a lifetimeAnd never let go till we’re oneLove was when I loved youOne true time I hold toIn my life we’ll always go onNear, far, wherever you areI believe that the heart does go onOnce more you open the doorAnd you’re here in my heartAnd my heart will go on and onThere is some love that will not go awayYou’Cre Ghere, there’s Fnothing I Gfear,And CI know that my Gheart will Fgo onWe’llC stayG foreFver this GwayYou are Csafe in my GheartAnd my Fheart will go Con Gand Con
May it be- akordy
May It Be
CAPO 2Sloka 1:May it Emibe an evening Cstar Shines Gdown upon DyouMay it Emibe when darkness CfallsYour Gheart will be DtrueYou Cwalk a lonely Groad Oh! How Amifar you are from GhomeDRefrén:GMorEminiee CutuDliee(Darkness has come *)BeGlieve and Dyou will Amifind your DwayGMorEminiee CalanDtiee(Darkness has fallen down *)A Emipromise Clives witDhin you GnowSloka 2:May it be the shadow’s callWill fly awayMay it be your journey on To light the dayWhen the night is overcomeYou may rise to find the sunRefrén:Morniee utuliee (Darkness has come *)Believe and you will find your wayMorniee alantiee (Darkness has fallen down *)A promise lives within you nowHmi A Emipromise Clives witDhin you Gnow
CAPO 2Sloka 1:May it Emibe an evening Cstar Shines Gdown upon DyouMay it Emibe when darkness CfallsYour Gheart will be DtrueYou Cwalk a lonely Groad Oh! How Amifar you are from GhomeDRefrén:GMorEminiee CutuDliee(Darkness has come *)BeGlieve and Dyou will Amifind your DwayGMorEminiee CalanDtiee(Darkness has fallen down *)A Emipromise Clives witDhin you GnowSloka 2:May it be the shadow’s callWill fly awayMay it be your journey on To light the dayWhen the night is overcomeYou may rise to find the sunRefrén:Morniee utuliee (Darkness has come *)Believe and you will find your wayMorniee alantiee (Darkness has fallen down *)A promise lives within you nowHmi A Emipromise Clives witDhin you Gnow
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
