Žena Osudu

To jsem psala já...tak si to přečtěte a napište jak se vám to líbilo...




Poslední den povinné školní docházky byl krátký. Vzal jsem diplom a utíkal domů. Diplom jsem položil na stůl ještě se vzkazem pro rodiče. Sbalil jsem si věci a pomalu odcházel z domu, kde jsem prožil celé své dětství. Přešel jsem Václavské náměstí a tu jsem uviděl osobu, která mi byla velmi povědomá. Měla na sobě černý kožich a klobouk se síťkou. Nenápadně jsem jí sledoval a nakonec jsem zjistil, že jde do hotelu, kam jsem se chtěl nastěhovat. Pracoval tam totiž můj nejlepší kámoš.
Už normálně jsem šel na recepci a Clo mi ukázal můj pokoj. Zeptal jsem se ho jestli nezná tu dámu, která kolem nich v tu chvíli prošla. Znal ji moc dobře, neboť je to jeho sestra. Chvíli jsem tomu nevěřil, ale pak přišel důkaz. Vyšel jsem ven a viděl jsem jí do obličeje a Claudii jsem hned poznal. Byla ještě krásnější než jindy.
Večer jsem šel do jídelny v hotelu a přisedl si k ní. Claudie celou večeři promlčela a koukala se na mě, jako kdybych byl už odmala její miláček. Hleděli jsme si do očí a usmívali se na sebe. Když dovečeřela, tak se na mě podezíravě podívala a pomalu odešla. Chtěl jsem běžet za ní, ale stopnul mě její bratr. Dobře udělal, jinak bych se z ní asi zbláznil.
Podíval se na mě a mě bylo jasné že nemám šanci. Velmi smutně jsem odešel na pokoj a začal jsem brečet. Představoval jsem si jak jdeme po ulici ruku v ruce, jak spolu mluvíme a plánujeme náš další život a jak spolu…něco děláme. Bylo to smutné.
Jenže svoje šance jsem nevzdal. Druhý den jsem šel na snídani. Hned si ke mně přisedla.
Celou snídani mi povídala o sobě a o jejím dětství. Příběh to byl smutný. Hned vzápětí jsem se rozhodl jí změnit život v radost. Po snídani jsem ji doprovodil na pokoj.
Zašel jsem za svým strýčkem a koupil koně. Pak jsem se stavil v pekařství. Od svého taťky jsem dostal peníze. Ještě naposled jsem si s ním dál skleničku koňaku a šel jsem do prvního zlatnictví, které bylo po ruce.. Koupil jsem drahý diamantový náhrdelník a náušnice. Uschoval jsem je v hotelu do trezoru a sedl jsem si do křesla. Přemýšlel jsem jak ji získat a v tu chvíli mě to napadlo.Rychle jsem se oblekl a vzal peníze. Požádal jsem v hotelu o práci. Clo to zařídil a ještě ten den jsem začal pracovat. Večer jsem šel za Claudii na pokoj. Otevřela a já vstoupil a já rozhlížel. Potom jsem otevřel skříň a tam stál nahý chlap. Práskl jsem dveřmi a odešel.
O pět minut později přišla uklízečka. Tak hrozně moc jsem žárlil, že přímo ve dveřích jsem ji vzal za pas a zatáhl dovnitř. Práskl dveřmi a do ucha jí začal šeptat chvály a začal jí líbat. Hodil jí na postel a skočil vedle ní. Líbali se a pak se i jemně začali svlékat. Ten večer byl krásný. Lucy tam byla celou noc a zapomněla že má doma přítele, nebo respektive že už nemá doma přítele.
Druhý den šel na snídani později než Claudie a odsedl si k volnému stolu. Claudie si ho ovšem všimla a sedla si vedle něj. Měla slzy v očích. Pochopil jsem že za to nemohla a tak jsem jí pozval na procházku. Šli jsme vedle sebe a nenápadně jsme se drželi. Dozvěděl se že to byl její manžel a on jí slíbil, že když bude s Claudii strávit jednu poslední noc že ji navždy nechá. Bylo mi v tu chvíli líto že jsem se s Lucy vyspal. Zavedl jsem Claudii do parku a tam jsem jí objal a políbil ji. Měl jsem pocit že ten polibek trvá mnoho a mnoho let. Byl to krásný pocit.
Seděli jsme na terase jedné francouzské kavárny a Claudie si zavzpomínala na svoje rodiče. Bylo mi trochu líto že jsem prožil dětství v Praze a ani tu dneska moc dobře neznám. Byl jsem ale rád že o těch zemích alespoň slyším vyprávět. Cestou do hotelu jsem Claudii koupil deštník a šli jsme jak na promenádě. Po příjemné večeři jsem se umyl a hned jak jsem vyšel z koupelny někdo zaklepal. Otevřel jsem a tam Claudie, akorát jinak než ji znám. Přišla v županu s růží. Chvíli seděli a potom se začali líbat. Celou noc spolu byli. K ránu Claudie vstala a odešla. Běžel jsem za ní a do rána jsme byli zase u ní na pokoji. Poletovali jsme jak mušky. Při snídani ani jeden nepromluvil. Jen z očí do očí jsme si hleděli. Cítil jsem úlevu, ikdyž jsem se bál, jestli ten její bývalý manžel myslel doopravdy myslel noc poslední. Obával jsem se dobře. Po snídani někdo zaklepal na dveře. Otevřel jsem a viděl muže v kabátu a slyšel jsem křik. Muž vstoupil do dveří a ukázal mi svázanou Claudii. Lekl jsem se a rozhodl jsem se hned jednat. Věděl jsem že násilí nic nezmůže a tak jsem se snažil o domluvu. Domluvu jsme uzavřeli pod velmi tvrdou podmínkou. Nesměl jsem s Claudií spát.
Druhý den vejdu do jídelny a nikde nikdo není. Lekl jsem se a pak jsem zahlédl probodnutého Cloa. Bylo mi jasné že už nežije. Zašel jsem za Claudií. Řekl jsem jí co se tsalo, ale vlídného slova jsem se nedočkal. Spustila na mě, že prý jsem ho zabil já. Nebylo příjemné to poslouchat. Zavolal jsem policii. Když přišel inspektor, popsal jsem mu to co jsem věděl a on hned řekl. Zatkněte ji. Claudie celá ustrašená na mě zařičela: Ano, udělala jsem to já, ale miluji tě. Odpověděl jsem jí: Víš že se navždy stáváš mojí Ženou Osudu. Láska nás nerozpojí a před odchodem se ještě uvidíme. Zakřičela: To doufám, protože jestli ne, tak umřu dřív než mě někam dostanou. Milovat hřích není, ale hrát milostnou a vášnivou hru to je hřích.
Slíbil jsem jí že se uvidíme, když jsme oba věděli že už ne. Rozběhl jsem se za ní a stopnul jsem policii a ještě ji naposled políbil.