Argentina

Argentina (Argentinská republika, República Argentina) je stát ležící na jihu jižní Ameriky s 4984 km dlouhým pobřežím Atlantiku. Na severu hraničí s Bolívií (832 km) a Paraguayí (1880 km), na východě s Brazílií (1224 km) a Uruguayí (579 km) a na západě s Chile (5150 km)

//
[editovat] Původ jména
Jméno země je odvozeno od latinského argentum — stříbro, protože když se první Evropané, ztroskotanci z nezdařené expedice vedené Juanem Díazem de la Solis, setkali s domorodými obyvateli, dostali od nich darem předměty vyrobené ze stříbra.
[editovat] Historie
Hlavní článek: Dějiny Argentiny
Do doby, než do země pronikli Evropané, žily v severozápadní oblasti And významné kulturní národy, které obývaly sídliště podobná městům. Na jihu přebývala společenství sběračů a lovců. Kolem roku 1480 obsadili rozsáhlé části Inkové. V roce 1516 přistáli u ústí La Platy Španělé. Nejprve patřilo území Argentiny ke španělskému místokrálovství Peru. Od r. 1536 Španělé kolonizovali území a původní obyvatele Arakuány a Patagonce téměř vyhubili. Roku 1776 bylo zřízeno místokrálovství Río de la Plata, které zahrnovalo území Argentiny, Bolívie, Paraguaye a Uruguaye. V roce 1810 byl sesazen místokrál. Roku 1816 byla vyhlášena nezávislost Spojené provincie Spojených provincií Río de la Plata, tak vznikl za diktatury Juana Manuela de Rosas' jednotný stát. Roku 1819 se Argentina stala federativním státem. V roce 1880 byla přičleněna Patagonie.
Velkou hospodářskou krizí na konci 20. let 20. století skončila doba velkého rozkvětu argentinské ekonomiky. V následujících letech převzali vládu konzervativní vlastníci půdy a vojenské kruhy a v čele státu se střídaly civilní vlády s vojenskými. Za reformního politika platil po dlouhou dobu dvakrát zvolený Juan Domingo Perón, po kterém získala jméno politika perónismu. Po jeho smrti svrhly vojenské kruhy vládu vedenou jeho manželkou Maríou Estelou. Porážka v krátké válce s Velkou Británií o Falklandy v dubnu 1982 uspíšila pád vojenské junty.
V říjnu 1983 se po dlouhé době opět konaly svobodné prezidentské volby. Během demokratizačního procesu se dostávaly na světlo mocenské prostředky vojenské vlády: mučení, vraždy, masové popravy a strategie tzv. ztrácení lidí, kterým padlo za oběť kolem 7 000 Argentinců. Několik hlavních představitelů vojenského režimu bylo v roce 1985 odsouzeno k dlouholetému vězení.
V roce 1989 se dostali perónisté opět k moci prezidentem Carlosem Menemem. Ve volbách 26. října 1997 ztratila Menemova Justicialistická strana absolutní většinu, přesto zůstala nejsilnější stranu v parlamentu.
[editovat] Politika


Mapa Argentiny
Argentinská ústava z roku 1853, revidovaná roku 1994, rozděluje moc na výkonnou, zákonodárnou a soudní a to na národní a regionální úrovni. Prezident a viceprezident jsou voleni přímo na dobu 4 let. Oba mohou být zvoleni pouze na 2 po sobě následující volební období. Prezident jmenuje vládu, je tak zároveň předsedou vlády.
Argentinský parlament má dvě komory: Sněmovnu poslanců s 257 členy a senát se 72 členy. Od roku 2001 jsou senátoři voleni přímo, za každou provincii tři. Volební období senátorů trvá 6 let. Jedna třetina senátu je obměňována každých 6 let. Sněmovna poslanců je volena přímo na 4 roky poměrným systémem. Každé dva roky je obměňována polovina sněmovny. Současnou prezidentkou Argentiny je manželka bývalého prezidenta Kirchnera - Cristina Fernández de Kirchner.
[editovat] Přírodní podmínky
Argentinu lze rozdělit zhruba do tří částí: úrodné pampy v severní polovině země, roviny Patagonie táhnoucí se od jižní poloviny až k Ohňové zemi (Tierra de Fuego) a horské masivy And na západě na hranicích s Chile. Nejvyšší hora And a celé západní polokoule, Aconcagua, leží právě v Argentině. Do severních provincií Salta, Formosa, Chaco, Santiago del Estero a Santa Fé zasahuje z Paraguaye rozsáhlá planina Gran Chaco.
Mezi hlavní řeky patří Paraguay, Bermejo, Colorado, Uruguay a největší řeka Paraná. Klima je na většině území mírné.
[editovat] Ekonomika
Argentina využívá velkého přírodního bohatství, hodně gramotné populace, hospodářství zaměřeného na vývoz a diverzifikovného průmyslu.
Od 70. let si země vytvořila velké dluhy a mezi lety 1989 a 1991 vzrostla inflace někdy až na 200 % za měsíc. V rámci boje s ekonomickou krizí se vláda vydala na cestu liberalizace obchodu, deregulace a privatizace. V roce 1991 zavedla radikální peněžní reformy, které spojily peso s americkým dolarem.
Počáteční úspěchy v omezení inflace a nastolení růstu HDP vystřídalo opětné zhoršení situace od roku 1999 kvůli ekonomickým krizím v Mexiku, Asii, Rusku a Brazílii. Vláda zvyšovala daně a snižovala výdaje rozpočtu, aby omezovala deficit.
Ekonomická situace se dále zhoršovala v roce 2001. Pokusy vlády o nulový deficit, stabilizaci bankovního systému a nastolení ekonomického růstu se ukázaly nedostačujícími. 21. prosince byl prezident De La Rua zbaven moci po nepokojích střední třídy; sněmovna zvolila Eduarda Duhaldeho za dočasnou hlavu státu. Duhalde se setkal se zástupci MMF, aby vyjednal další půjčku 20 miliard dolarů, ale ta nestačila. Spojení pesa s dolarem bylo opuštěno v lednu 2002 a v únoru se kurz pesa vzdálil od dolaru.
23. prosince 2001 vyhlásil prozatímní prezident moratorium na dluhy.


Růžový dům (Casa Rosada), residence argentinského prezidenta. Barva byla zvolena jako kompromis mezi barvami dvou hlavních politických stran na konci 19. století - červenou a bílou. Původně byla residence natřena směsí vápna a býčí krve. Za vlády Carlose Menema byla barva na přední fasádě obnovena k nelibosti mnoha Argentinců, kterým připadá dnešní barva příliš růžová. Stav z roku 2003
[editovat] Obyvatelstvo
Z původního obyvatelstva dnes v Argentině žije pouhý zlomek. 90 % Argentinců je evropského původu, především španělského, německého, francouzského a italského. Kromě nich tvoří také významný podíl Japonci a Korejci.
Devět desetin obyvatel se hlásí ke křesťanství, které je také státním náboženstvím.
Největšími argentinskými městy jsou Buenos Aires (3 043 400, s aglomerací 11 miliónů), Córdoba (1 208 700), Rosario (1 119 000), Mendoza (773 100), La Plata (643 000).
[editovat] Administrativní rozdělení
23 provincií (provincia, pl. provincias) a 1 federální distrikt (Ciudad Autónoma de Buenos Aires):

Provincie
Hlavní město
Plocha (km²)

1
Buenos Aires, federální distrikt
Buenos Aires
200
2
Buenos Aires
La Plata
307 804
3
Catamarca
Catamarca
99 818
4
Chaco
Resistencia
99 633
5
Chubut
Rawson
224 686
6
Córdoba
Córdoba
168 766
7
Corrientes
Corrientes
88 199
8
Entre Ríos
Paraná
76 216
9
Formosa
Formosa
72 066
10
Jujuy
San Salvador de J.
53 219
11
La Pampa
Santa Rosa
143 400
12
La Rioja
La Rioja
92 331
13
Mendoza
Mendoza
150 839
14
Misiones
Posadas
29 801
15
Neuquén
Neuquén
94 078
16
Río Negro
Viedma
203 013
17
Salta
Salta
154 775
18
San Juan
San Juan
86 137
19
San Luis
San Luis
76 748
20
Santa Cruz
Río Gallegos
243 943
21
Santa Fé
Santa Fé
133 007
22
Santiago del Estero
Santiago del Estero
135 254
23
Tierra del Fuego
Ushuaia
20 912
24
Tucumán
San Miguel de T.
22 524

Kvaska

Stars: Lucie Vondráčková Direktor: Mirjam Landa
Filip Tomsa


Content:
Kvaska- prisoner drink
The fable this episode is Micky.Micky get to prison. Near the life him keeps a musical celebrity Karin.Along of her refugee from prison. Could you meet with her, take part in competition on musical. Competition turn out very good. He meet and acquiant with Karin. In the meantime police bring to him trail and want take him. Micky and Karin from the premiér run off.

When accord all right principle, originate KVASKA and it is a short on police.

Romantic film and drama
The theatre on the prague and precincts

Island

Island

Island je zvláštní několika zajímavostmi:
země ohně (sopky), gejzírů, termálních pramenů a ledovců
země rybářů a "drsných lidí"- země středověkých ság
nejstarší parlament na světě - Alting
nejzachovalejší životní prostředí v Evropě
Poloha
Ostrovní stát na hranici Atlantského a Severního ledového oceánu, okrajová část Evropy (700 km do Skotska, 1000 km do Norska).
Nejvyšší hora: Hvannadalshnúkur - 2119 m, největší ledovec: Vatnajökull - 8400 km2.
Vodstvo
Řeky jsou velmi vodnaté s krátkými toky. K vytápění domů a skleníků slouží výrony horkých pramenů - gejzírů. Voda v nich dosahuje teploty až 75°C.
Živočišstvo
Na Islandu nežijí skoro žádná zvířata, výjimku tvoří lišky a množství ptáků a ryb.
Chovají se zde koně (asi 75 tisíc) a krávy (asi stejný počet).
Ovce jsou všude, pasou
Počet obyvatel 262 386 (1992), mužů bylo o 814 více než žen, 169 žen a 68 mužů bylo starších 95 let.

Zajímavosti
V kronikách ostrova se zachovala jména a příbuzenské vazby všech asi 750 tisíc lidí, kteří tu od roku 874 žili. Island je tak ideálním územím pro genetické výzkumy.
Islanďané nemají rodinná jména jako my. Neříkají si pane inženýre, dokonce ani slečno či pane. Nejdůležitější jsou u nich křestní jména. Ženy sňatkem nemění svá příjmení.
Zajímavosti
V kronikách ostrova se zachovala jména a příbuzenské vazby všech asi 750 tisíc lidí, kteří tu od roku 874 žili. Island je tak ideálním územím pro genetické výzkumy.
Islanďané nemají rodinná jména jako my. Neříkají si pane inženýre, dokonce ani slečno či pane. Nejdůležitější jsou u nich křestní jména. Ženy sňatkem nemění svá příjmení.
Televize
Má dva programy, jeden státní a druhý soukromý.
Noviny
V novinách jsou zprávy ze světa oproti nám velmi řídké a stručné. Zato kulturní rubrika je bohatá, můžete si přečíst hodně o sportu, bridži, počasí a mnoho nekrologů.
Hudba
Primitivní smyčcové nástroje doprovázely kdysi na Islandu pouze církevní zpěvy, instrumentální lidová hudba neexistovala, k tanci se zpívalo. V osmnáctém a devatenáctém století byly písně zakázány, v devatenáctém farář Bjarni Thorsteinsson sesbíral lidové písně, duchovní zpěvy a žalmy a vydal je v tisícistránkové publikaci. Dnes má Island svůj symfonický orchestr, budovu opery, komorní soubor a hudební tělesa ve všech větších městech.
Knihy
Na Islandu se vydává nejvíce knih na jednoho obyvatele na světě. V roce 1990 byla zrušena daň z obratu za prodej knih. Každý Islanďan přečte za rok průměrně čtyři knihy, což je světový rekord.
Knihy
Na Islandu se vydává nejvíce knih na jednoho obyvatele na světě. V roce 1990 byla zrušena daň z obratu za prodej knih. Každý Islanďan přečte za rok průměrně čtyři knihy, což je světový rekord.

Gipsy

Gipsy

Svou profesionální dráhu začal již v brzkých třinácti letech, kdy jako freestyle Mc začal rapovat v pražských lokálních underground klubech. Převratné však bylo spojení s Djem Smogem (ex-Chaozz) v letech 1996-1998, kdy spolu zrealizovali projekt "SYNDROM SNOPP." V roce 1998 už tu byl s prvním albem, kde po boku Smoga rapoval v češtině a stal se brzy něčím velmi diskutovaným na tenkrát malé české hip-hopové scéně. Ve stejné době už předskakuje spolu se Syndromem takovým jménům jako jsou Pharcyde nebo Delinquent Habits (USA).Když se psal rok 1999, zdálo se, že se Syndromem je konec. Náhle však vychází album "Syndrom Separace" a je jasné, že Syndrom bude pokračovat dál. Už v těchto dobách vznikají recovery anglických textů, které Gipsy sepsal ve svých třinácti letech a je jasné, že Gipsy směřuje k anglické solo desce.Když odehrál Gipsy dost koncertů, české scéna věděla, že se brzy Syndrom Snopp stane podstatným prvkem již velké české scény.Za dva roky je tu další album s názvem "Syndrom Snopp 3.0" a je natočeno několik anglickým demo snímků, které se později mají stát hlavními hity solové anglické desky. Syndrom Snopp v letech 2002-2004 předskakoval takovým jménům, jako jsou GhostFace Killah (Wu-Tang family, USA) nebo Rah The Rugged Man (USA). Už na koncertech Gipsy dává anglické songy a bzry vychází jeho anglické solové album s názvem "Ya Favorite Cd-Rom." S tímto albem proráží Gipsy už i mimo hip-hopovou scénu a i v zahraničí.Na jednom podiu se objevil vedle Bobana Markoviče, se kterým vznikly pozitivní hudební konexe. S ním odcestoval letos do Berlína a Drážďan, kde potvrdil, že to, co umí v Česku, předvede kdekoliv jinde. Zde už vystupuje se svojí romskou kapelou a ve složení Gipsy + Vojta Lavička + Patrick Banga (Gipsyho dvojče) a dobývá tuzemské festivaly jako jsou Colours of Ostrava, Trutnov atd. Za zmínku také stojí velmi úspěšné turné po boku ženského tria ALIF. Vypsat všechno o Gipsym by možná bylo na celou knihu, ale to podstatné (nikoliv však to zásadní) už zde je napsáno.

Beethoven

Wolfgang Amadeus Mozart

Narodil se 27.ledna 1756 v Salcburku. Už od dětství byl Mozart obklopen hudbou. Jeho otec byl vynikajícím hudebníkem.
W. A. Mozart koncertoval už od svých 6 let se svou o 5 let starší sestrou Nannerl v mnoha světový městech a královských dvorech (např. Rakousko , Francie, Švýcarsko, Itálie, ...). V 11 letech složil svou první operu , ve 13 letech byl jmenován koncertním mistrem salcburského arcibiskupského dvora. Postupem času už nebyl Mozart ve Vídni tolik oblíben jako předtím, proto odjel do Prahy. Zjistil totiž, že v Praze stále ještě provolávají slávu jeho skladbám i mimo divadlo. Jeho hudba zněla i ve všech bohatých rodinách. Proto tenkrát řekl :“ Moji Pražané mi rozumějí .“
V Praze se také konala jeho akademie v Nosticově divadle. Zájem o tuto akademii byl značný i mimo Prahu. Mozart se totiž například dozvěděl, že jakýsi učitelský pomocník šel kvůli této akademii šel pěšky až z Rožmitálu. ( Jan Jakub Ryba -to byl tehdy ten pomocník, na tuto cestu nikdy nezapomněl a v roce 1796 napsal o tom slavnou vánoční mši „Hej mistře vstaň bystře ..“). Plno dnů také Mozart trávil u Dušků na Bertramce. Zde také napsal slavného „Dona Giovanniho“.
V roce 1791, kdy měl být v Praze korunován českým králem Leopold II. , napsal k tomuto aktu operu TITUS. Nebyl však na tuto akci pozván, proto musel být propašován svými přáteli.
Mozart za svůj život napsal 650 děl. Kdyby se hrály jedna za druhou, zněly by nepřetržitě 9 dní a nocí, což je 220 hodin.
Zemřel 5.12. 1791 ve Vídni. Pohřeb však nebyl tak honosný jak by se očekávalo. Údajně byl pohřben na hřbitově sv. Marka v hromadném hrobě mezi tuláky, chuďasi a ztroskotanci. Nikdo však určitě neví, jestli je to pravda.
Když však přišla zpráva o jeho smrti do Prahy, Vyzváněly tu zvony celou 1/2 hodiny. Jeho přátelé uspořádali tryznu v chrámu sv. Mikuláše, kam přišlo přes 3000 lidí.











Mozart vytvořil během svého krátkého, leč umělecky velmi plodného života celkem 626 děl: první ve věku 5 let a poslední na smrtelné posteli. Uvědomíme-li si, že Mozart zemřel ve věku pouhých 35 let, je to neuvěřitelný výkon, který je výsledkem nejen umělcovy píle, ale zejména a především výsledkem unikátní schopnosti jeho mozku umět se soustředit na několik aktivit současně. Mozart komponoval za jakýchkoli okolností, a to i ve chvílích, kdy se zaměstnával zcela odlišnou činností než je komponování, například svým oblíbeným biliárem. Navíc se mu podařilo vytvořit svůj vlastní styl hudby s nadčasovým charakterem.
K Mozartovým nejznámějším dílům patří jeho opery a zpěvohry. Za dvacet pět let jich napsal více než 20, z toho 5 oper patří k největším klenotům operní tvorby vůbec. Je to především "Kouzelná flétna" (1791) z posledního roku jeho života a dále pak "Figarova svatba" (1786), "Don Giovanni" (1787) a "Così fan tutte" (1790), všechny tři podle libreta Lorenza da Ponteho. A samozřejmě "Únos ze Serailu" (1782), lehká a hravá opera s orientální tématikou. Dokonce i méně často uváděné opery jako je "Idomeneo" (1781) a "La clemenza di Tito" (1791) jsou pojmem nejen pro hudební odborníky. Zpěvohra "Bastien a Bastienne", kterou Mozart složil v útlém věku 12 let, je jeho prvním mistrovským dílem.
Mozart napsal desítky symfonií, z nichž jmenujme alespoň "Haffnerovu" (KV 385), "Pražskou" (KV 504) a "Jupiterovu" (KV 551), které často zaznívají z koncertních sálů. Z velkého počtu orchestrálních skladeb je třeba jmenovat na prvním místě serenádu "Malá noční hudba", která je nejslavnějším a nejpůvabnějším dílem tohoto druhu. V Mozartově tvorbě nechybějí ani klavírní a houslové koncerty, napsal rovněž jeden jediný, avšak o to cennější, klarinetový koncert.
Mozart rovněž vytvořil více než desítku mší, mezi jiným též slavnou "Korunovační mši", a také mnoho krásných písní. Horečně a doslova do posledního dechu psané "Requiem" bylo po Mozartově smrti dokončeno jeho žákem, Franzem Xaverem Süssmayrem. Toto dílo je nejpůsobivější a nejdojímavější ze všech. Mozart zkomponoval tuto zádušní mši z pověření neznámého šlechtice, který chtěl dílo vydávat za své vlastní a také se mu to zpočátku podařilo.
První soupis svého hudebního díla vytvořil sám Mozart. Úplný a kompletní soupis díla pak vytvořil Ritter von Köchel. V roce 1862 byl vydán jeho "Chronologicko-tématický seznam veškerých zvukových děl Wolfganga Amadé Mozarta". Od té doby se mu říká "Köchler-Verzeichnis" (Köchlův seznam), zkráceně označený KV nebo jen K.

Řecko

Historie hieroglyfů jedním datem na dlouhou dobu upadla v zapomnění...
V mýtech a dalších řeckých pověstech se často vyskytují skupiny lidí nebo zajímavé druhy postav, o kterých často slýcháváme, ale mnoho o nich nevíme. Tady jsou:
Amazonky: přestože jde o mýtický národ, mnoho z lidí neustále podporuje tvrzení, že se skutečně v historii vyskytoval. Jednalo se o sdružení bojovných žen sídlících patrně v Malé Asii (snad i na Krymu), jejichž zřízení bylo čistě matriarchální. Ženy se učily bojům, později rodily děti (muži vedli domácnost.) Nesčetnékrát se i setkaly s různými řeckými hrdiny. Jméno Amazonka údajně odvozovaly od slova "amazos," bezprsé, protože si v mádí upalovaly jeden prs, aby jim nepřekážel ve střelbě z luku. Mnozí si spojí Amazonky s jihoamerickou řekou Amazonkou. Ta byla skutečně pojmenována Franciscem Orellanoem podle národu žen, protože u jejího ústí na indiánské kmeny, kterým vládly ženy-náčelnice.
Argonauti: Každý zná spojení Iásón a Argonauti a snad si i vybaví příběh o hledání zlatého rouna. Ti, kteří si však na celý mýtický děj matně vzpomínají, už zřejmě asi neví, proč se hrdinům, kteří se přidali k Iásónovi, říkalo právě Argonauti. Toto slovo se v řečtině překládá jako ,,Plavci na Argó." Argó se totiž jmenovala loď (podle jejího stavitele jménem Argos, syna Arestora) na které se právě plavili.
Bakchantky: byly skutečné i mýtické. Ty mýtické tvořily rozjařené skupiny při Bakchových (Dionýsových) oslavách a skutečné je napodobovaly. Dělaly spousty výtržností, které často přecházely v noční orgie a zvlášť v Římě s nimi byl problém. Bakchantky se dokonce staly námětem pro jednu z tragédií známého Eurípida.
Démoni: byli nadpřirozenou bytostí, která zasahovala do osudu člověka. Často se za démony považovala nižší božsva, obvykle se také označovali jako ,,něco mezi člověkem a bohem." Rozlišovali se na dobré - agathodaimóni, či zlé - kakodaimóni. Známe však také démony jako nižší božské bytosti, kteří sídlili například v horách - Korybanti a Kúreti, Daktylové atd. Křesťanstvo je pak považovalo za pohanské bohy, padlé anděly a nakonec jako ďábly z pekla. Dodnes jsou známí jako zlí duchové, kteří svádějí člověka k hříchům...
Dryády: lesní nymfy obvykle sídlící na stromech. Lidé byli přesvědčeni, že právě život dryády je spojen s jedním stromem a když někdo porazí strom, zmaří i život dryády. Někdy si je ale také lidé představovaly jako "víly" potulující se jen tak v lesích.
Fajákové: mýtický národ, který žil původně v zemi Hyperei, ale kvůli Kyklopům se musel usídlit na ostrově Scherii. Tento národ si žil ve vší blaženosti, neznalý válek ani bojů. V mýtech se s Fajáky setkali Argonauti i Odysseus. Ostrov Scherii mnozí hledali stejně, jako bájnou Atlantidu. Mnozí badatelé ho považují za Krétu.
Hekatoncheirové: padesátihlaví a storúcí obři, synové Gaie a Úrana (tito obři byli celkem tři). Úranos nemohl jejich ošklivost snést, a tak je uvrhl do nitra země. Gaia nemohla tento zůsob zacházení se svými vlastními syny snést, proto povolala svého nejmladšího syna Titána Króna, aby svrhl otce a sám se ujal vlády. Titán Kronus tak učinil, přesto hekatoncheiry neosvobodil. To za něj učinil až jeho syn Zeus, který ho zbavil trůnu a ustanovil své tři strýce jako strážce Tartaru - vězení Titánů.
Heliovny: dcery boha Hélia, které se po krutém osudu svého bratra Faëthonta (byl Diovým bleskem sražen z oblohy), proměnily v topoly a z jejich slz, jež spadly do vod Éridanu (hrob Faëthonta) vznikl jantar.
Hyády: dcery Titána Atlanta, které byly proměněny v souhvězdí. Proč se tak stalo vysvětlují mýty různě. Pravděpodobně se nad nimi slitoval Zeus, když viděl, jak oplakávají s´veho bratra, který byl roztrhán lvicí. Kolik hyád bylo antičtí historikové neví a neví to ani astronomové. Je pravděpodobné, že v celé hvězdokupě je asi 100 hvězd.
Kentauři: čtyřnozí tvorové, napůl koní, napůl lidí. Za jejich rodiće se považují Kentauros (muž) a divoká kobyla z thessálských hor, kde také kentauři žili. Všeobecně byli velice divocí a suroví a neměli lidi rádi. Existují však i vyjímky.
Kerkópi: národ pocházející z Malé Asie, který byl diem proměněn v trpaslíky. Byli dotěrní a mnohokrát se snažili uškodit Héraklovi, ten se však nad nimi jen pousmál a nechtěl je potrestat, protože byli oproti němu jen malými trpaslíky. Ocenil však jejich odvahu.
Kyklópi: ohyzdní obři, s jedním velkým kulatým okem. Byli suroví a jejich národ se neprojevoval přílisnou vzdělaností. O jejich původu a místě se mnoho zdrojů rozchází. Na kyklópy v mýtech narazilo spoustu hrdinů, nejznámější z nich Odysseus, kterého na jejich ostrov zavál vítr (setkal se s nejznámějším kyklópem Polyfémem), ale také Aeneas. Oba nepřátelským kyklopům unikli.
Laistrýgoni: obři podobní kyklópům, jejich národ však sídlil ve městech a měli svého vlastního krále. Jejich právní řád byl krutý. Když k nim poslal Odysseus své vyslance, Laistrýgoni je nabodli a opekli si je na rožni, přestože podle běžných zákonů jsou vyslanci nedotknutelní. Země Laistrýgonů bývala umístěna na východ Sicílie, jindy zase do Kampánie.
Moiry: dcery boha Dia, v našem smyslu by mohly znamenat něco jako sudičky, či osud. Podle některých byly tři - jedna rozpřádala nit lidského života (Klóthó), druhá ji předla a dále rozvíjela (LAchesis) a třetí roztřihnula (Atropos). Moiry dokonce stály i nad bohy, protože i oni byli řízeni osudem. Řekové si Moiry představovali jako stařeny.
Múzy: byly dcerami Diovými, bohyněmi umění, bylo jich devět a každá z nich mela přidělen svůj úsek umění: Kalliopé byla Múzou epického básnictví, Euterpé lyrického básnictví, Erató milostného básnictví, Thaleia komedie, Melpomené tragédie, Terpsichoré tance, Kleió dějepisectví, Úrania astronomie, Polymnia hymnického a sborového zpěvu. Toto rozdělení je však výsledkem dlouhého vývoje. Někdy Řekové uváděli sedm Múz, jindy mluvili o Múze jako takové. Řekové si je představovali jako nádherné ženy.
Najády: vodní nymfy, které se rozlišovaly na říční, jezerní atd. Byla to nejpočetnější skupina postav v mýtch. Byly k lidem přívětivé, dávaly jim vláhu pro zemědělství. Najády léčebných pramenů měly i léčebnou a věšteckou moc. Počítaly se k nim i Ókeanovny a Néreovny. Některé z najád dostaly výsadu pobývat na Olympu, jiné si musely vystačit se smrtelnými manžely.
Nymfy: podobné dnešním vílám. Byly to nádherná stvoření, zvláště muži se jim ale měli vyhýbat, protože je nymfy ve své touze po lásce dovedli jen k neštěstí. Bylo jich příliš mnoho, aby je znali lidé všechny jmenovitě, jen dnes jich je známo přes pět set. Dělily se na vodní nymfy - najády, lesní - dryády a horské - oready.
Ókeanovny: bohyně moře, dcery Titána Ókeana a Téthye. Bylo jich asi na tři tisíce, jmenovitě jich však známe asi jen padesát.
Oready: horské nymfy, podle Hésioda patřily k nejstarším božstvům. Byly veselé a přívětivé, rády tančily a zpívaly.
Plejády: dcery Titána Atlanta a Ókeaovny Pléiovny. Bylo jich sedm (Máia, Meropé, Élektra, Táygeté, Alkyoné, Kelainó, Steropé.) Byly mrtvé Diem přeneseny na nebe poté, co se jejich sestry Hyády usoužily zármutkem nad smrtí svého bratra. V mýtech pak měly význam první tři, Máia se stala matkou boha Herma, Meropé manželkou korintského krále Sísyfa a Élektra matkou Dardana, praotce zakladatele Tróje Íla. Na astronomické mapě je najdeme blízko Hyád v souhvězdí Štíra.
Pygmajové: národ trpaslíků žijících v Malé Asii, daleko od lidí, kde by na ně číhala různá nebezpečenství. Nejvíce se obávali ptáků, kteří je chytali. Nebyli škodliví, ale když dali síly dohromady, stali se i těžkým soupeřem Héraklem. Slovo Pygmajové vzniklo z řeckého ,,pygmé" (pěst). dodnes se tak označují trpasličí kmeny v africe.
Satyrové: lesní démoni, milovali nadevše tanec, hudbu, prohánění nymf a tropili spoustu nezbedností, často i lidem (někdy se však před nimi schovávali). Za svého otce prohlašovali Dionýsa, nékdy také Herma. Jejich vzhled byl za starších dob podobný kozlu - kozlí nohy a uši s růžky na čele. Později dostali lidskou podobu, avšak stále s růžkami a kozlími uši.
Sirény: obludy s ženskou hlavou a ptačími křídly. Jejich počet je nestabilní, často se však uvádí, že jich bylo devět. Oplývaly nádherným hlasem a k soutěži vyzvaly i samotné Múzy. Když však Sirény prohrály, Múzy je potrestaly a proměnily je napůl v ptáky. Podle jiného mýtu zase ptačí křídla dostaly od bohyně Afrodíty, která je považovala za opak přelétavých žen, zcela nepřístupné lásce. Sirény se pak přestěhovaly na skalní ostrov, kde svým hlasem vábily námořníky, by je pak zardousily a vysály jim krev.
Titáni/titánky: potomci boha nebes Úrana a jeho manželky Gaie, popřípadě další generace. Odmítli vztáhnout na svého otce ruku, když je Gaia prosila o záchranu Hekatoncheirů, avšak Kronos (otec nejvyššího boha Dia) na přání své matky zbavil otce trůnu. O záchranu Hekatoncheirů se však postaral až Zeus.



řecká abeceda
písmeno
název
výslovnost
Α α
alfa
a
Β β
beta
v
Γ γ
gamma
hláska mezi g a h (před a,o,u a souhláskami) nebo j před e,i
Δ δ
delta
jako d v anglických slovech the, than
Ε ε
epsílon
e
Ζ ζ
dzéta
z
Η η
éta
i
Θ θ
théta
jako th v anglických slovech thin, thick
Ι ι
ióta
i
Κ κ
kappa
k, ale před e,i velmi měkce (skoro č)
Λ λ
lambda
l
Μ μ
mý
m
Ν ν
ný
n
Ξ ξ
ksí
ks
Ο ο
omíkron
o
Π π
pí
p
Ρ ρ
ró
r
Σ σ
sigma
s
Τ τ
tau
t
Υ υ
ypsílon
i
Φ φ
fí
f
Χ χ
chí
ch, ale před e,i velmi měkce (skoro š)
Ψ ψ
psí
ps
Ω ω
ómega
o


Dobrý den - kaliméra

dobrý večer
kalispéra
hodně
poly
dobrou noc
kalinichta
trochu
lígo
ano
ne
malý
mikró
ne
ochi
velký
megálo
ahoj
jásu
půl
miso
nashle(danou)
adio
nikdy
poté
promiňte
signomi
nic
typota
prosím (Vás)
parakaló (prosit o něco)
horko
zesto
prosím…?
oreste..? (co si přejete?)
zima
krio
děkuji
efcharisto
nový
neo
účet
logarjasmó
starý
paleo
pán
kirios
černý
mavro
paní
kiria
bílý
aspro
děti
pedjá
červený
kokino
dobře
kalá, entaxi
otevřeno
anichtó
toto, tohle
afto
zavřeno
kleistó
kde
pú
chtěl bych…
thélo...

všechno dohromady - ólla másí

kde je …
pú ine ...
nemluvím řecky
den miláo elinika
odkud jste ?
apo pú iste ?
kolik je hodin ?
ki ora iné ?
co to je ?
íné aftó ?
kde jsou toalety ?
pu íne i tualéttes ?
jak se máte ?
ty kánete ?
Víte ?
ksérete ?
kolik to stojí ?
poso káni ?
Máte … ?
échete ... ?
nerozumím vám
dhé sas katalavéno
jakž takž
étsi kétsi
mluvíte (anglicky, francouzsky) ?
miláte (angliká, galiká) ?

šťastnou cestu - kalo taxídi .. !

vpravo
deksjá
cizinci
xeni
vlevo
aristerá
hotel
xenodochio
rovně
efthía
pokoj
domátio
zastávka
stásis
postel
krevát
stanice
statmós
moře
thalasa
vlak
tréno
pláž
paralia
autobus
busi
ulice
odós
jízdenka
biljéto
náměstí
platia
jízdní řád
dromolójio
banka
trapéza
pošta
tachidrómio
nemocnice
nosokomio
poštovní schránka
gramatokivótjo
lékař
jatros
poštovní známka
gramatósimo
lékárna
farmakio
pohlednice
kárta
lék
fármako
cestovní pas
diavatýrio



dobrou chuť - kali orexi .. !

na zdraví
jámas
mandle
amygdáli
snídaně
pro inó
zelí
láchano
oběd
jévma
olivy
elies
večeře
dípno
paprika
piperia
olej
ládi
pepř
pipéry
voda
neró
sůl
aláty
pivo
bíra
máslo
vútyro
víno
krasí
chleba
psomí
jídlo
faito
vejce
avhgá
brambory
patátes
mléko
gála
ovoce
fruta
cukr
záchari
jablka
míla
zmrzlina
pagotó
pomeranč
portokáli
maso
kreas
broskev
rodákino
kuře
kotópulo
jahoda
fraula
skopové
arnáki
třešně
kerási
vepřové
chirino
meloun červený
karpuzi
hovězí
moscharísio
meloun žlutý
peponi
chobotnice
oktopódy
cibule
kremidi
mušle
mídy
hrozny
stafili
ryby
psári

pomalu, pomalu - siga, siga .. !

kdy
póte
měsíc
mínas, min
ihned
amesos
pondělí
deutera
rychle
grygora
úterý
triti
včera
chtes
středa
tetarti
dnes
símera
čtvrtek
pempti
zítra
ávrio
pátek
paraskevi
hodina
ora
sobota
savato
den
iméra
neděle
kiriaki
týden
evdomáda



číslovky

1 - éna
11 - endeka
21 - ikosí éna
121 - ekató ikosí ena
2 - dio
12 - dódeka
25 - ikosí pende
200 - diakósia
3 - tria
13 - deka tria
30 - trianda
300 - triakósia
4 - tesera
14 - deka tesera
40 - saranda
500 - pendakósia
5 - pende
15 - deka pende
50 - peninda
800 - okatakósia
6 - eksí
16 - deka eksí
60 - eksinda
900 - eniakósia
7 - epta
17 - deka epta
70 - evdominda
1000 - chilia
8 - októ
18 - deka októ
80 - oktonda
10 000 - deka chiládes
9 - enea
19 - deka enea
90 - eninda
100 000 - ekató chiliádes
10 - deka
20 - ikosí
100 - ekató
1 milion - éna ekatomírio

cedule a nápisy

Pozor
ΠΡΟΣΟΧΗ, ..

Pozor nebezpečí
ΚΙΝΔΥΝΟΣ

Objížďka
ΠΑΡΑΚΑΜΠΤΗΡΙΟΣ

Zákaz parkování
ΑΠΑΓΟΡΕΥΕΤΑΙ Η ΣΤΑΘΜΕΥΣΙΣ

Parkoviště
ΧΩΡΟΣ ΣΤΑΘΜΕΥΣΕΩΣ

Ve starém Řecku žilo mnoho kmenů, které používaly pět hlavních nářečí: Dórštinu, iónštinu, attičštinu, aiolštinu, arkadštinu. Řečtina se postupně vyvinula z attického nářečí, které se díky sílícímu vlivu Athén rozšířilo nejvíce. Jméno Řecko (Graecia a v dalších jazycích odvozené varianty) vzniklo pravděpodobně z římského pojmenování obyvatel západního Řecka (Graikos), kteří se stěhovali na Apeninský poloostrov, některé prameny připouštějí spojitost se starým biotským městem Graea (později se jmenovalo Tanagra) ve středním Řecku nedaleko Théb. Název Ellas (Hellada a její varianty) se odvozuje od indoevropských kmenů, které na území středního Řecka přišly z Malé Asie. Nazývali se Hellénové, mytologie je někdy spojuje s krásnou Helenou božského původu (jejím otcem byl bůh Zeus), o niž se vedla Trojská válka. Helena po válce zůstala v městě Trója (dnešní Turecko) jako manželka jednoho ze synů trojského krále Priama. Existuje i prozaičtější verze. Podle té Ellas vděčí za své jméno slavnému věštci z Dodoni a Epiru, který se jmenoval Selli.
Na Středním a Dálném Východě má výraz Řecko shodný základ "jun" nebo "jwn". Podle Bible (kniha Genesis) měl praotec Noe několik synů. Jeden z nich se jmenoval Japeth a ten měl syny, kteří založili evropské národy. Javan (=syn Japhetův) byl ten, z něhož vzešli Řekové. Slovo "Javan" je také synonymem slova "Ionia", řeckého území v malé Asii (dnes Turecko).
podle bible :
Javan
arabsky:
يونان (Yūnān)
arménsky:
Հունաստան (Hounastan)
azerbájdžánsky:
Yunanıstan
indsky:
यूनान (Yūnān)
indonésky:
Yunani
kurdsky:
Yewnanistan
persky:
یونان (Yūnān)
syrsky:
ܝܘܢܢ (Yunan)
turecky:
Yunanistan

Podle řecké mytologie založil olympijské hry král Pelops, některé zdroje uvádějí Hérakla a jejich původ je skryt v tajemných obřadech dávné minulosti. Každopádně se však konaly na počest vládce bohů Dia, ve významném městě severozápadního Peloponésu, v Olympii. Podobných her se na různých místech starověkého Řecka konalo více (panathénské, nemejské, pýthijské…), žádné však nedosáhly rozsahu a významu olympijských her.
Historicky první olympijské hry se konaly r. 776 př.n.l. Měly svou významnou kulturní, společenskou i politickou část a přispívaly k řecké sounáležitosti. Konaly se každé čtyři roky a v jejich průběhu byly zastaveny všechny boje. Na olympijské hry se sjížděli borci z celého tehdejšího Řecka, museli to být svobodní občané, děti řeckých rodičů. Olympijské cykly byly také základem všeřeckého počítání času, letopočtu a kalendáře.
Zpočátku hry trvaly pouze jen jeden den, později postupně až 7 dní. Nejprve se soutěžilo pouze v různých typech běhů, v průběhu doby se přidávaly pětiboj, zápasy, závody vozatajů, dostihy… Soutěžních disciplin bylo nakonec celkem deset, sportovci byli většinou nazí (řecky gymnos, gymnastika). Vítězové dostávali věnce z listů posvátné olivy a byli ve svých městech odměňováni a uctíváni, byly jim stavěny sochy. Olympijský oheň a symbol pěti spojených kruhů pocházejí také ze starověké olympijské tradice.
Později spolu stále více soupeřili profesionálové (=athletes), občané neřeckého původu měli k soutěžím přístup až od 3. století př.n.l. Římští císařové zprvu olympijské hry podporovali, například císař Nero se jich sám aktivně zúčastnil, nad Řeky byli však v té době už v převaze sportovci z jiných zemí. Na závodní dráze mohlo soutěžit až 20 běžců, byla rovná, dlouhá asi 192 m. Na olympijský stadion se vešlo až 40 000 lidí, vdané ženy měly však přístup zakázán.
Olympijské hry se udržely neuvěřitelných téměř 1 200 let, konaly se celkem 293x. V roce 396 n.l. zakázal římský císař Theodosios olympijské hry jako záležitost odporující moderní raně křesťanské víře, přesto se v omezeném rozsahu konaly až do r. 426, kdy byly z rozkazu císaře všechny budovy v Olympii zničeny.
Po dalších více než 1 400 letech, koncem 19. století, se francouzský baron Pierre de Coubertin zasloužil o obnovení olympijské tradice posílené moderními prvky, jako je například rovnost ras a národů. Hlavním orgánem novodobého olympijského hnutí je Mezinárodní olympijský výbor založený v r. 1894, který sídlí ve švýcarském Lausanne.
Již v dubnu 1896 se na tehdy novém stadionu v Athénách konaly 1. novodobé olympijské hry. Přijelo sem 245 sportovců ze 13 zemí a během deseti dnů se soutěžilo se v 9 sportech a 43 disciplínách, včetně poprvé pořádaného marathónského běhu. Jeho vítězem byl tehdy 23 letý řecký běžec Spyridon Louis, který historickou trať z Marathonu do Athén uběhl za 2 hodiny, 58 minut a 50 vteřin.
Bílá olympijská vlajka s pěti olympijskými kruhy v různých barvách, které se často mylně vykládají jako barvy jednotlivých světadílů, ačkoli jsou to barvy všech národů světa, byla poprvé vztyčena na olympiádě v roce 1920. Součástí vlajky je také latinské heslo "rychleji, výše, silněji". I slavnostní přísahu skládají sportovci od r. 1920. Od r. 1932 se zapaluje oheň od slunečního paprsku ve starověké Olympii a je štafetově přenášen do místa konání každé olympiády.
Od r. 1924 se začaly pořádat také zimní olympijské hry, do roku 1992 konané souběžně s letními. Poté, co se tyto akce rozrostly na celosvětové a přibylo mnoho sportovních disciplin, konala se další zimní olympiáda už v r. 1994 a od té doby se střídají letní a zimní olympijské hry každé dva roky. Příští letní olympijské hry se budou konat r. 2008 v Pekingu (Čína), zimní v r. 2010 ve Vancouveru (Kanada).
Letní olympijské hry se vrátily do Athén v srpnu 2004, kdy se 21. letních olympijských her zúčastnilo přes 11 000 sportovců ze 202 zemí celého světa. Hry trvaly 16 dní, soutěžilo se ve 28 sportech, různých disciplin bylo celkem 301. Sportoviště byla vybudována v Athénách i celém okolí, v Řecku došlo v této souvislosti také k významným investicím do infrastruktury.
Podle nedávno podepsané dohody mezi řeckými představiteli a Mezinárodním olympijským výborem by mělo v athénské čtvrti Maroussi, nedaleko nového olympijského stadionu a Mezinárodního rozhlasového a televizního centra vzniknout Muzeum řeckých olympijských her. Maroussi, původně malá vesnička poblíž Athén, kde se narodil a žil legendární řecký běžec Spyridon Louis, se stala symbolem rozvoje moderního řeckého sportu.

Dieta

Fobií, která dostala anglické označení nomophobia (ze zkráceného spojení "no mobile phobia"), zřejmě trpí miliony lidí. Ti jsou natolik závislí na svých mobilních telefonech, že pro ně představa ztráty sítě, vybití baterie či jednoduše zapomenutí mobilu znamená okamžité zvýšení hladiny stresu. Z průzkumů a dotazování mobilních uživatelů vyplývá, že strachem ze ztráty mobilního kontaktu trpí více než 13 milionů Britů. Jako hlavní důvod, proč jsou nerozlučně spojeni s mobilem, uvádějí potřebu zůstat v kontaktu s přáteli či rodinou. Každý druhý dotázaný uvádí, že proto mobil nevypíná vůbec nikdy. Každý desátý nevypíná mobil z pracovních důvodů a každý devátý tvrdí, že když ho vypne, je velmi nervózní. Odborníci odhadují, že nomophobia může postihovat až 53 procent uživatelů mobilních telefonů. V průzkumu 58 procent mužů a 43 procent žen uvádělo, že cítí stres a úzkost, pokud se jim vybije baterie či dojde kredit, ztratí telefon či se dostanou mimo dosah sítí. Odborníci radí těm, kdo jsou na svém mobilu závislí, aby neustále udržovali svůj kredit v bezpečné výši, stále s sebou nosili nabíječku, dali přátelům a příbuzným alternativní kontaktní číslo a nosili s sebou předplacenou telefonní kartu, aby si mohli zavolat, pokud by se jejich mobil rozbil, ztratil nebo byl ukraden. A opatrně k tomu dodávají, že by všichni závislí mohli zkusit se osvobodit tím, že tu a tam svůj mobil jednoduše vypnou.